Extraverze a introverze

Extraverze a introverze jsou dva protichůdné rysy lidské povahy a osobnosti, podle toho, zda se obrací převážně navenek, do svého okolí, anebo do vlastního nitra. Podle Pavla Říčana znamená extraverze "obrácení navenek, vlastnost projevující se zálibou ve společnosti, vyhledáváním silných podnětů atd. Jejím opakem je introverze."^[1] Existuje i ambiverze, jež má rysy extraverze a introverze zároveň (např. člověk je extravertní v blízkém okolí a introvertní vůči ostatním).^[2] Tyto charakteristiky patří k základním rysům osobnosti a pracuje s nimi řada psychologických teorií. Vypovídá o směru, odkud jedinec čerpá životní energii a kam ji nejčastěji vydává.^[3]